Společně s architektem Janem Špačkem zahájíme 10. června 2021 výstavu jeho obrazů v GALERII MY DVA v Brně.
Doba drátová. Tak rodina arch. Jana Špačka nazývá jeho období fascinace stožáry vysokého napětí, dráty, jističi apod… Obrazy Jana Špačka vám naprosto změní vnímání těchto objektů v krajině! Výstavu si budete moct užít do 30. července v našem „domě z židlí“.
Jan Špaček. Malíř, nebo architekt?
Stát se malířem, nebo architektem? Obojí si Jan Špaček přál již od dětství. Nakonec se stal architektem, ale palety se nikdy nevzdal.
Architekt, malíř Jan Špaček je ale především milovník přírody. V dětství vyhledával romantická, co nejopuštěnější místa uprostřed lesů, uprostřed ničeho… A hlavně bez elektřiny! Ta ho časem ale přece jen dohnala… Bydlet v centru Prahy nastálo nechtěl a uvědomoval si, že žít úplně bez elektřiny nelze. Jako kompromis pro svou rodinu pořídil usedlost nedaleko Prahy. S elektřinou! A také se stožárem vysokého napětí. A to přímo v loukách před domem, téměř ve výhledu…
Dlouho se stožár snažil aspoň trochu zakrýt. Vysazoval do výhledu stromy, ke stožáru keře a popínavé rostliny. Až nakonec přišel třetí rok traktorista se slovy: „Pane Špačku, my Vám to stejně vždycky vyoráme!“ V tom okamžiku pochopil, že se bude muset se stožárem smířit…
Doba romantická a Doba nostalgická
Stejně jako většina umělců ani Jan Špaček nezůstal při malování obrazů pouze u jednoho tématu. V mládí se na plátnech odráželo jeho okouzlení Jižními Čechami a malebnými vesničkami. Ty časem vystřídaly pestré lidové vesnice, později nostalgické obrazy starých lidí. Po celou dobu byla jeho největší múzou příroda. Až najednou…
Doba drátová nebo také elektro období
Při jedné z toulek po okolí jako obvykle fotografoval všechny krásy přírody… Když pak fotografie doma zpracovával, jeho pozornost upoutal stožár, který se na několika snímcích objevoval. Hra stínů na stožáru při západu slunce ho uchvátila natolik, že si ostatních přírodních objektů už nevšímal. Další den se šel projít se skicákem a místo obrázků stromů či ptáků se vrátil s desítkami „elektronámětů“ včetně starého, rezavého transformátoru. Rozmalované studie naplnily celý dům a elektro období nebo také Doba drátová, jak toto tvůrčí období rodina Jana Špačka trefně nazvala, začala. A bylo veselo!
„Naštěstí se mi dostalo pochopení i uznání, a to nejen od rodiny, ale rovněž od kolegů architektů i malířů. Dokonce od několika významných klientů! Nejvíc si ale považuji uznání od mého tehdy šestiletého a extrémně technicky zaměřeného vnuka, kterého jinak moje malířská profese absolutně nezajímá. Stál dlouho zasněně před jedním z izolátorů a pak procítěně pronesl „konečně jsi nakreslil něco krááásnýho“… Časem sice „dobu drátovou“ odsunula architektonická práce na druhou kolej, ale na to první zanícení vzpomínám velice rád.
Když jsem se opět vrátil ke štětcům, začala nad technikou vítězit krása přírody. Detailní pohled na opadané okvětní lístky mě přinutily k zachycení jejího neuvěřitelného umění. A tak jsem si svoji výstavu pracovně nazval „OD TRAFA K MÁKU“…“ (Ing. Arch. Jan Špaček)
Zdroj: Jan Špaček, Příběh obrazů
